Začátek 21. století s sebou přinesl nejen technický pokrok, ale také řadu úskalí. Lidstvo stojí v současné době před závažnou výzvou konečně začít řešit problematiku přelidněné planety, především rozvojových zemí na africkém a asijském kontinentu, nedostatku surovinových a potravinových zdrojů a také změny klimatu, resp. extrémních výkyvů počasí a změny proudění vzduchu a oceánských proudů.
Všechno souvisí se vším, což si uvědomují zejména kosmonauti nebo piloti nadzvukových letadel ve velkých výškách, kteří mají možnost uvědomit si, jak je naše planeta jednotným uzavřeným celkem. Klimatické změny se projevují v poslední době i nedostatkem přirozených atmosférických srážek a pochopitelně také absencí sněhové vrstvy v zimních měsících.
Technický versus přírodní
Sníh milují především děti a lyžaři. Ti ostatní jej častokrát považují za přítěž, zejména motoristé a senioři. Pro lyžaře však nedostatek přírodního sněhu znamená uskromnit se ve svých požadavcích a lyžovat na sjezdovce pokryté sněhem technickým. Spolu s tím ovšem roste počet těžkých úrazů, které řeší záchranné týmy a Horská služba. Technický sníh má totiž specifické vlastnosti, většinou bývá tvrdý a každý úraz má pak vážnější průběh.
V zásadě lze říci, že technický sníh není ani dobrý, ani špatný, záleží totiž na podmínkách, v jakých se vyrábí. Zatímco v alpských zemích, nebo v areálech s vysokou nadmořskou výškou je více možností vytvořit směs sněhu přírodního a uměle vyrobeného, a kde jsou příhodnější klimatické podmínky, v nižších polohách je většina středisek nucena improvizovat. Tlačí je také samotní lyžaři a konkurence a tak se tu tržní systém může negativně projevit právě kvalitou povrchu sjezdových tratí.
Lyžaři si dnes musí přivyknout odlišným podmínkám na svazích a bohužel i přes lepší vybavení (přilby a chrániče kloubů a páteře) a poněkud kratší lyže, než tomu bylo před 30 lety, stále dochází k vážným poraněním mozku a vnitřních orgánů, hlavně v důsledku přeceňování vlastních schopností a kondice.